MAMÍ, existuje JEŽÍŠEK?

Svým dětem se snažím říkat vždy pravdu. To, co nás v životě potkává, jim vysvětluju dospělácky, ne v dětských obrazech. Připadá mi to tak mnohem jednodušší.

Ježíšek byl pro mě zpočátku oříšek. Pralo se to ve mě. Nechtěla jsem svým dětem lhát, ani jsem je nechtěla předčasně připravit o dětskou radost z tajemného Ježíška.

Poslouchala jsem kamarádky jak řeší, kdy a jak krutou pravdu sdělit? V pěti letech? V první třídě? Nechat starší spolužáky, ať jim to řeknou za nás? Ale to už nám pak nebudou nic věřit!

Jak z toho ven?

Zjišťovala jsem, jak to mají ostatní. Existuje několik skupin rodičů:

  1. Snaží se své děti držet ve víře ve všemocného Ježíška co nejdéle. Klidně do 10 let.
  2. Od mala dětem říkají pravdu: dárky si dávají lidé navzájem v upomínku na Ježíška, který se narodil ve chlévě a lidé mu nosili dary.
  3. V některých rodinách se dětem, které se začnou ptát říká, že některé dárky jsou od Ježíška a některé od rodičů a jak děti rostou, tak časem samy pochopí, jak to vlastně je.
  4. Ve věku, kdy děti začnou domů chodit s pochybami, jim řeknou, že Ježíšek je pohádka a dárky si dávají lidé. Tyhle pochyby většinou přijdou s nástupem do školy, v první až druhé třídě.
Který přístup je Ti nejbližší? Jak bys to udělala Ty?

Prozradím Ti, jak to u nás nakonec dopadlo.

Poprvé se dcera na existenci Ježíška zeptala kolem šesti let. Seděli jsme zrovna u nějakého tvoření u stolu. Já, dcera a tříletý syn. Odvážně jsem se nadechla, že řeknu: “Ježíšek neexistuje, dárky kupuju já a tatínek.” Ještě než jsem to vyslovila jsem si ale vzpomněla na jednu kouzelnou techniku a místo toho jsem se zeptala: “A co myslíš ty?” Dcera mě následně přesvědčila, že je to jasný, že dárky nosí Ježíšek. Tak jsem si zhluboka oddechla a pravdu odložila na později.

Když se v budoucnu objevila stejná otázka, odpověděla jsem i já vždy stejnou otázkou: “A co myslíš ty?” Dcera se ale ani moc neptala, měla v tom jasno a moje “odpověď” ji vždy uklidnila. Žádné pochyby. I já jsem se cítila dobře, protože jsem neměla pocit, že bych jí lhala.

Zralá slyšet pravdu

Když bylo dceři 7 let, na začátku druhé třídy, přišla po dlouhé době opět s otázkou, jak to je. Tentokrát už v její otázce bylo znát, že tuší, že to s Ježíškem není úplně tak, jak jsme jí to říkali. Ptala se mě opakovaně. Cítila jsem, že chce vědět pravdu. Když jsem se jí zeptala, co si myslí, odpovídala mi, že dárky možná kupují rodiče a ne Ježíšek. Viděla jsem, že už dozrála k tomu, aby slyšela pravdu. Otázku mi dcera položila několikrát, ale protože byl u nás vždy i mladší syn, odpovídala jsem vyhýbavě. Čekala jsem na vhodnou příležitost, až budeme samy dvě.

Ideální situace nastala o pár týdnů později, když jsme spolu byly v koupelně a já jsem dceři ve vlasech hledala vši :-). Na otázku: “Mami, nosí dárky Ježíšek nebo vy s taťkou???” jsem jí opět odpověděla otázkou : “A jak bys to chtěla ty?” Na to mi bez váhání odpověděla: “Já bych chtěla, aby dárky byly od vás!” Měla jsem tedy jasno a řekla jí: “Je to tak, dárky kupují rodiče.” Dcera byla mou odpovědí nadšená. A jedním dechem hned doplnila, že bráškovi nic neprozradí. Žádné zklamání se nekonalo.

Na tom, jak slavíme Vánoce, to samozřejmě nic nezměnilo. Pořád píšeme dopis Ježíškovi, i když teď už dcera chápe, proč jí Ježíšek nepřinese cokoli si zamane.

Synovi bude brzy šest, tak čekám, kdy nastane správný čas na pravdu u něj. Zatím je s Ježíškem spokojený a i když mu dcera už několikrát téměř prozradila, jak to je, on jí nevěří. Ještě na pravdu není zralý.

Vnímám jako velice důležité, aby rodiče pravdu o Ježíškovi řekli dětem tak, jak to vnitřně cítí jako správné a zároveň, aby otestovali, zda je jejich dítě na pravdu zralé. Aby se nestalo, že dětem říkají něco, čemu moc nevěří nebo co děti ani slyšet nechtějí. Děti totiž vycítí, když jim říkáme něco jiného, než o čem jsme vnitřně přesvědčeni. A to je přesně ten moment, kdy ztrácíme jejich důvěru.


Přidej se ZDARMA do EMAILOVÉHO KLUBU!

Dopřej si dvakrát do měsíce porci kvalitní inspirace a ověřených informací pro vědomý přístup k životu!

TADY je Tvá vstupenka.




Zuzana Dvořáková

Mou vášní je pochopit podstatu. Po studiu přírodních věd jsem se vrhla na studium lidské psychiky. Pochopení toho, co prožívám a proč, mi připadá mnohem přínosnější než vymýšlení metod pro čištění jaderných odpadů (což byl můj obor). ;-)

Vědecký přístup uplatňuji i nyní. Hledám kvalitní informace, snažím se pochopit souvislosti a nově objevené teorie ověřuji na sobě a své rodině.

To, co mi funguje, předávám dál prostřednictvím přednášek, kurzů a individuálních konzultací.

Je pro mě důležitý celostní přístup a respekt k individualitě každé klientky.