Zuzka Černá: "Můžu dosáhnout téměř čehokoliv, co si opravdu přeju!"

Zuzka Černá

  • Pochází z Českých Budějovic a je maminkou dvou dětí (dcera nar. 2011 a syn nar. 2015).
  • Vystudovala učitelství francouzštiny na Masarykově univerzitě v Brně. Francouzštinu studovala i jeden rok přímo ve Francii.
  • Po celou dobu mateřské pracovala na částečný úvazek z domova a vedle toho pomalu rozjížděla své podnikání – obchodní poradenství a tlumočení ve francouzštině.
  • Navštěvuje moje kurzy od samého začátku (2015). Postupně absolvovala kurzy Kruh maminek, Seberealizace na mateřské a v současnosti je členkou Klubu seberealizace.



Zuzi, co Tě vedlo k tomu se přihlásit na Kruh maminek?

Cítila jsem se na mateřské tak trochu nenaplněná, nespokojená, pořád jsem řešila nějaké “malichernosti” – s dětmi, s manželem, s prací, sama se sebou… a najednou mi přišel email s nabídkou navštěvování Kruhu maminek. Okamžitě jsem se přihlásila a řekla si, že zkrátka potřebuji něco nového. Nějaký nový okruh lidí, nové podněty, někam se posunout…

Co jsi od Kruhu maminek očekávala?

Chtěla jsem zkusit něco nového, poznat jiné maminky a ani jsem netušila, jak moc mi setkávání „sedne“. Nebavilo mě chodit na cvičení s dětmi, zpívánky a další aktivity pro děti… se starší dcerkou jsme jich měli společně i tak dost. Chtěla jsem se věnovat trochu sobě a přitom být i se synem, kterému bylo v té době kolem 5 měsíců. Chtěla jsem využít čas s ním doma nějak i pro sebe a nové poznávání. Tato setkávání a vedení pro mě byla opravdu přínosná.

V čem konkrétně byl pro Tebe Kruh maminek přínosný?

Dostávala jsem tipy jak se dívat na své problémy, na sebe, tipy na stránky se zajímavými blogy a projekty, tipy jak se rozvíjet. Hodně přínosná pro mě byla různorodost názorů. To, že jsem cítila pochopení a přijetí a přitom jsem dostávala realistickou zpětnou vazbu.

Co sis odnesla z Kruhu maminek?

Že můžu být šťastná. Že se můžu mít ráda, tedy, že se musím naučit mít se víc ráda a dělat věci podle svého! Že je fajn užívat si radost a nebrblat a také, jak je dobré mluvit s muži – mým mužem.

Jaký byl Kruh maminek jednou větou?

Úžasný, inspirující, příjemný odpočinek a spočinutí s dítětem v čase přes den, který máme jen pro sebe!! A já ho mohla věnovat také sobě a svému rozvoji, orientaci v sobě, sdílení mezi podobně naladěnými ženami s malými dětmi.



O rok později jsi chodila na kurz Seberealizace na mateřské. Co Tě vedlo k tomu se přihlásit na tento kurz?

Uvažovala jsem stále o práci, chtěla jsem se během mateřské věnovat i nějakému pracovnímu projektu a vlastně jsem už jeden v té době měla rozjetý a řešila jsem, jak jej skloubit s dítětem, jestli nedělám chybu, když se věnuji vedle děťátka také práci… potřebovala jsem najít podporu a lepší orientaci ve svých myšlenkách a motivacích.

Jak jsi kurz Seberealizace prožívala? Jaká byla jednotlivá setkání a čas mezi nimi?

Vlastně to bylo celkem náročné. :-) Musela jsem se vážně zamýšlet nad tím, co chci. :-) A techniky, např. vizualizace budoucí práce, představy, kde budu za 5 let, mi pomáhaly zorientovat se ve svých potřebách a představách a přitom je sladit s rolí maminky, manželky a ženy. Není toho málo, co musíme jako pracující nebo pracovně uvažující ženy na mateřské propojovat a kurz Seberealizace mi dával návody, inspiraci, podporu a neuvěřitelnou energii a pocit štěstí a propojení s ostatními po každém našem setkání.

Co Ti dal kurz Seberealizace do dalšího života? Jak ho hodnotíš teď, s odstupem skoro dvou let?

Že mohu, až musím :-) dělat věci podle svého srdce, jít v klidu cestou, která se mi otevírá a nebát se změn. Pochopila jsem, že každý je šikovný nebo nadaný na něco jiného a je to tak v pořádku.



Protože na kurzu vznikla skvělá parta žen, které měly velkou chuť pokračovat spolu dál, vytvořila jsem pro vás Klub seberealizace, který se schází 6x do roka. Členkou Klubu jsi už více než rok. Co Ti členství v Klubu dává?

Dává mi PODPORU. Pocit, že když budu řešit jakýkoliv problém – pracovní nebo zasahující do pracovní roviny (takže i osobní, výchovný, atd.), mám se na koho obrátit. A hlavně, že ženy v klubu mne nikdy nebudou soudit, ale budou se mne snažit pochopit a podpořit na mé cestě. Za tyto vztahy, které na kurzu a na klubu vznikly, jsem nesmírně vděčná. Nevidíme se často, 1x za 6-8 týdnů je pro mne, jak jsem jednou na klubu řekla, minimum pro přežití :-) ale je to rozumný čas na probrání toho podstatného a získání podpory tam, kde je opravdu třeba. Nemusím chodit každý týden na kafíčko, ale jednou za čas se pořádně zamyslet a posunout dál díky sdílení s ostatními a vyslechnutí ostatních, to mi dává opravdový smysl.

Co nového Ti přišlo do života díky setkávání se ženami na mých kurzech?

Vykrystalizoval můj projekt www.OBCHODSFRANCII.cz a zvýšilo se mé pracovní sebevědomí a můj pocit, že je možné dosáhnout téměř čehokoliv, co si opravdu přeju.

Čím jsou mé kurzy dle Tvého názoru specifické?

Že je tam systematické vedení, daná pravidla, která se mohou po dohodě měnit, ale je o co se opřít, aby setkání nesklouzlo ke “tlachání”, což je strašně snadné! Každé setkání má díky Tvému vedení směr a smysl toho, co sdílíme a proč se scházíme.


Jaký měly mé kurzy vliv na Tvůj osobní život?

Otevřely mi obzory a ukázaly možnosti, co všechno si ještě můžu vyzkoušet v oblasti sebepoznávání. Daly mi spoustu inspirace, proč a jak řešit potíže ve vztahu a v životě, které člověk běžně potkává. :-)

A jaký měly mé kurzy vliv na Tvou práci a podnikání?

Myslím, že díky kurzu a díky mé individuální psychoterapii, jsem byla schopná rozjet webové stránky a pojmenovat takovou nabídku služeb, která mi mluví s duše. A poté jsem díky sdílení v kruhu podnikala kroky k tomu, abych získala klienty, což se postupně daří.



Ty se věnuješ poradenství a tlumočení ve francouzštině. Jaká je Tvá specializace?

Zařídím to, co je mezi českou a francouzskou stranou obtížně « vykomunikovatelné ». Přetlumočím objednávky, zařídím dopravu, domluvím reklamaci nebo zaslání zboží, a to pro firmy i pro jednotlivce. Také moc ráda tlumočím, klidně ve výrobě. Naposledy jsem tlumočila školení operátorů ve výrobě, když přijel vedoucí technolog Francouz. Mít českého tlumočníka je pro všechny hodně přínosné… nejen jazykově, ale i pro propojení kultur a vysvětlování, kde jak co chodí.

Co pro Tebe bylo na začátku podnikání nejtěžší?

Finanční nejistota a nevyzpytatelnost pracovního nasazení. Z pohledu financí je rozjíždění podnikání při mateřské určitě ideální doba. Čas je třeba řešit podle typu projektu, ale s tím kurz Seberealizace i Klub také hodně pomáhá.

Zuzi, děkuji za rozhovor, přeji hodně úspěchů a těším se na naše společná setkávání!

2018/07/13 14:08 · zuzana

Co mi přineslo 28 dní v sukni a že to nebylo jen o sukních

Při únorovém setkání Klubu seberealizace jedna z žen zmínila, že by letos ráda znovu absolvovala program 28 dní v sukni. Já sama od té doby, co vedu ženské skupiny, nosím sukně víc a víc a tak jsem si řekla, že by to byla zajímavá zkušenost. Navrhla jsem tedy, že se k Janě přidáme a podpoříme ji na její cestě. Nakonec nás program absolvovalo pět, i když každá si programem procházela sama a během programu jsme byly v kontaktu jen přes email.

Program je popsán v knize Ježíšku, přines mámě punčocháče a já jsem až dva dny před začátkem programu knihu otevřela a s údivem zjistila, že to nebude o sukních! Dle názvu programu i knihy jsem si totiž myslela, že cílem programu je přimět ženy nosit sukně a přivést je tak k přijetí svého ženství (nebo tak něco).

Už podtitulek knihy “Cesta k poznání svého pravého Já” dává tušit, že to bude hlubší. Navíc celý název programu zní “28 dní v sukni, 28 dní v kšandách” a absolvovat jej mohou i muži.

Takže o čem program vlastně je? Cílem programu je s pomocí čtyř živlů a fází měsíce objevovat svá přesvědčení a zranění vzniklá v dětství a dospívání a postupně je proměňovat a uvolňovat.

Jakou roli hrají v programu sukně? Na tuto otázku jsem v knize také hledala odpověď, ale nenašla jsem ji. Je tam napsáno pouze: “Opravdu noste sukni dvacet osm dní. Proč, to je vaše individuální odpověď. Podělte se o to s ostatními.”

Jak to tedy mám já? Sukně mi pomáhají být v napojení – v napojení na sebe, na mou intuici, na mé podvědomí, na přírodu, na Vesmír, na informace “odjinud”.

Základním programem jsem procházela od novu 16.4.2018 do novu 15.5.2018. Následovaly ještě dva týdny, kdy program dobíhal. První dva týdny byl manžel na služebce, což se hodilo, protože pro tuto část programu bylo docela dost úkolů. Druhá polovina byla volnější, manžel zpátky ze služebky, navíc do toho padly oba květnové svátky.

→ Číst dále...

2018/05/21 12:29 · zuzana

Už 5 dní jsem nejedla aneb jak souvisí h...o s osobním rozvojem?

Asi si teď myslíte, že už mi z hladu hrabe. Něco na tom možná bude, jelikož tohle je můj úplně první blogový článek. Každopádně já jsem se za posledních 15 let dostala přes kvalitní stolici k osobnímu rozvoji a pak zase zpět.

Bylo velice horké léto 2003 (dokonce nejteplejší léto v historii od r. 1775!) a já jsem v rámci Erasmus programu pobývala v rozpálené Barceloně. Bylo to moc zajímavé období mého života. V Barceloně jsem byla velice sama a byly dny, kdy jsem ani s nikým nepromluvila. Znalci vědí, že v srpnu je Barcelona poloprázdná a na universitě, kde jsem pracovala, není skoro nikdo.

Při brouzdání po internetu jsem narazila na informace o vitariánství (výživový směr, kdy se jí pouze syrová strava) a bylo to pro mě tak fantastické odhalení, že jsem následující dva týdny měla plnou hlavu jen jídla. Miluju zeleninu, sacharidy mám na talíři jen jako doplněk a maso nemusím vůbec.

Léto v Barceloně

Vitariánství (teď se tomu říká raw strava) jsem propadla a hltala jsem veškeré informace, které malá česká vitariánská komunita vypouštěla do světa. O pár měsíců později vznikly stránky www.vitarian.cz a hrstka nadšenců sdílela na diskuzním fóru své zkušenosti týkající se všeho možného - od zdravé stravy, různých metod očisty organismu, přírodního zahradničení, rodových statků, meditací až po domácí porody, (ne)očkování dětí, alternativní školky a školy…. Diskuzi jsem sledovala každý den a neuvěřitelně mi to rozšířilo obzory.

Na sobě jsem pocítila, že pročištěné tělo funguje jinak a že nutně potřebuje i rozvoj na duchovní úrovni. Tak jsem se tedy dostala na cestu osobního rozvoje.

V průběhu roku 2004 jsem začala žít s mým budoucím manželem a zároveň přidávat na svůj talíř i vařenou stravu. Se syrovou stravou jsem totiž měla nakročeno někam jinam než on. Naštěstí i můj muž miluje zeleninu a tak jsme oba jedli hodně zdravě. Navíc jsme měli možnost dva roky žít v úžasném Berkeley v Kalifornii, kde se dala koupit výtečná zelenina nebo třeba čerstvě vylovené mořské ryby.

Monterrey Market - Tady jsem každou sobotu nakupovala.

Začátkem roku 2008 jsme spolu oba absolvovali 5-týdenní očistný program pro střeva a všechny orgány. Další dva roky jsem byla na vrcholu – tělo plné energie, zářící, zamilovaná, navíc jsem objevila koučink a rozhodla se pro profesní změnu.

Během pobytu v USA

Pak přišlo těhotenství, v roce 2010 se nám narodila dcera a má energie i záře šla prudce dolů. V roce 2013, to už jsme žili v Čechách, se nám narodil syn. A já jsem si v tom každodenním zápřahu s dětmi vůbec neuvědomila, že jsem potřeby mého těla odsunula na x-tou kolej.

Když obě děti konečně začaly chodit do školy a školky, začala jsem pomalu rozjíždět své podnikání. Dělala jsem mou vysněnou práci, měla jsem dost času se vyspat nebo si jít zacvičit ALE vůbec jsem se necítila tak úžasně, jak bych měla. Celých 11 měsíců jsem si říkala, kde je ksakru chyba?! Co dělám špatně?!

A pak jsem se od hlavy až k patám osypala lupénkou. Nejdřív to vypadalo jako vyrážka, ale pupínky se postupně zvětšovaly, na některých místech i slévaly dohromady a šupinatěly. Že jde o lupénku jsem zjistila hned, protože jí trpím asi od 4 let, ale vždy se jednalo o několik ložisek ve vlasech a v dětství 2-3 fleky na těle. Proč jí teď mám úplně všude? Co se děje?!

Takhle jsem vypadala v listopadu 2017

Hledala jsem příčinu. Co mám teď pochopit?! Jedna vědma s kyvadlem mě uvítala slovy: “To je skvělý! Vnitřně se přenastavuješ.” Vzhledem k tomu, že jsem měla za sebou psychicky náročné období a chodila jsem na různé terapie, to trochu dávalo smysl. Odmítala jsem se ale s lupénkou smířit. Nejen, že jsem vypadala hrozně, navíc ze mě padaly ve dne v noci šupinky odumřelé kůže a doma jsem musela denně vysávat a často měnit ložní prádlo.

Pak mi jedna známá začala povídat o detoxikaci. A já jsem si říkala: “No jasně, tohle všechno znám a před dětmi jsem to dělala…..” Během dne mi postupně všechno docvaklo a já jsem stála v úžasu s otevřenou pusou. Jak jsem mohla tohle nevidět?! Já, která ženám na kurzech pořád dokola připomínám, jak je důležité naplňovat své potřeby.

Po porodu dětí mi automaticky naskočily programy mé mámy: “Já nejsem důležitá. Děti jsou na prvním místě. Máma dojídá zbytky. A podobné.” A tak se stalo, že jsem za těch 7 let doma s dětmi zapomněla na potřeby mého těla. Nebýt lupénky, trvalo by mi asi mnohem déle, než bych si uvědomila, co se děje. Jsem svému tělu i lupénce velice vděčná, že mi dali takový očividný kopanec, který se nedal přehlédnout ani ignorovat.

A tak se kruh uzavírá. Před 10 lety jsem absolvovala kompletní očistu těla, pak přišel na řadu osobní rozvoj a teď jsem zpátky u detoxikace. S chutí zase vařím a chroupu zeleninu a cítím, že se opět posouvám o velký krok blíž sama k sobě. A lupénka už je skoro všechna pryč.

Vypozorovala jsem, že někteří lidé se k osobnímu rozvoji dostanou právě přes zdravou stravu a někteří to mají přesně naopak. Jedno bez druhého totiž není dlouhodobě možné.

Mé motto pro letošek: ”Čisté střevo, základ všeho!”

Když se vrátím k nadpisu článku: Víte, co má hovno společného s duchovnem? Podívejte se ještě jednou na slovo ducHOVNO :-) Vtipně o tom také mluví Jarda Dušek ve videu Hovno na talíři (necelé 2 min).

2017/03/05 20:57 · hodo