Příběh klientky - zadržování kakání u 3leté dcery


Vím, že zadržování kakání u malých dětí není až tak vzácné, proto bych vám ráda popsala, jak se nám s mou klientkou podařilo odhalit příčinu a dítě “vyléčit”. Na začátek prozradím, že konzultace probíhaly pouze s matkou, přes Skype a příčina ležela v dětství matky dítěte.



→ Číst dále...

2020/09/11 12:26 · zuzana

Zaručeně fungující tip na to, jak ráno brzy vstávat a ještě si to užívat!


Miluju ranní ticho a miluju moji ranní 3/4 hodinku, která mě nabije na celý den. Po narození dětí jsem o své ranní rituály přišla a dlouho mi trvalo, než jsem je opět dokázala zařadit do svého života. Se zájmem a kapkou závisti jsem četla motivační články s názvy jako “3 ranní rituály, které vás zaručeně nabudí do nového dne” nebo “Ranní rituály, které vám změní život” …

Až před rokem jsem konečně přišla na to, jak brzké vstávání opět začlenit do svého života a zase si ho začít užívat. V tomto článku sdílím klíčové body, které mi pomohly, včetně zaručeného tipu, který věřím, že funguje skoro na všechny.



→ Číst dále...

2019/10/11 14:00 · zuzana

10 let jsem žila s koulí na noze

Železná koule se na mé noze objevila v momentě, kdy jsem začala žít s mým partnerem v jedné domácnosti. Samozřejmě byla jen v mé hlavě, přesto mě hodně tížila a omezovala. A ještě k tomu se s časem zvětšovala!

Chci Ti dnes vyprávět, jak jsem k železné kouli na mé noze přišla a hlavně, jak jsem se jí zbavila. Často s sebou totiž životem nevědomě vláčíme zbytečný náklad, který nám bere životní radost a energii.



V roce 2004 jsme s partnerem nastoupili jako doktorandi na TU München a zároveň jsme spolu začali žít v jedné domácnosti. Bylo to přesně v den, kdy ČR vstoupila do Evropské unie, což mi přišlo symbolické.

Nový život s partnerem, nové zaměstnání, cizí země … hodně změn najednou. Pracovali jsme na stejném institutu, takže v praxi náš každodenní život vypadal tak, že jsme spolu jeli ráno do práce, obědvali jsme spolu, jeli spolu z práce a večery i víkendy jsme trávili spolu. Až po několika měsících jsme se zapojili do místních sportovních klubů, našli nové přátele a trávili volný čas i odděleně.

Já jsem byla do té doby zvyklá být hodně sama - bydlela jsem na vysokoškolských kolejích na jednolůžáku, ve škole jsem trávila hodně času sama v laboratoři - a tohle byl šok. Pořád tam zbýval ještě nějaký čas o samotě v laboratoři, ale jinak jsem měla pocit, že jsem přišla o svou svobodu a nezávislost.

Vybavuji si jednu scénu, kdy jsem vstala v šest ráno, jako každý den, a před odchodem z bytu jsem jen koukla do ložnice a řekla partnerovi, že už jdu. Díval se na mě nechápavě s otázkou, proč jsem ho nevzbudila dřív, že by rád jel se mnou. Jenže já jsem ho nevzbudila schválně, protože jsem chtěla jet taky jednou sama. Připadal mi v té chvíli jako malý ukřivděný chlapeček, kterého maminka nechce vzít s sebou.

Vnímala jsem ho jako kouli u nohy, která mě omezuje. Tenhle pocit se ještě zintenzivnil v momentě, kdy mě požádal, abych se stala jeho ženou. Naše představy o budoucnosti, společné rodině, bydlení v domku blízko přírody se shodovaly … ale v momentě, kdy se to mělo začít naplňovat, se mi z podvědomí vynořila má omezující přesvědčení typu “co dělá a nedělá správná manželka”, “co dobrá žena musí dělat” … a já jsem měla tušení ještě větší nesvobody. Nicméně, pochyby jsem zahnala, prstýnek přijala a stala se jeho ženou :-).



Po několika letech přišly děti. A s mateřstvím se v mé hlavě hlavě opět aktivovala představa železné koule. Tentokrát byla představa velmi jasná, skoro až hmatatelná. Viděla jsem se, jak stojím v kuchyni, na noze železnou kouli a jsem doslova otrokem domácnosti a dětí. Můj muž si přál mít děti tři a já jsem měla pocit, že se koule na mé noze s každým dítětem zvětšuje. Ufff.

Když bylo dceři 4 roky a synovi rok a pár měsíců, dospěla jsem do bodu, kdy jsem byla vyčerpaná, děti často nemocné, já taky a každou chvíli jsem se kvůli něčemu rozčilovala. Moje koule na noze už byla nesnesitelná. Rozhodla jsem se, že s tím musím něco udělat.

Nejvíc energie mi bral vztah s dcerou. Už od početí jsem vnímala, že mi s ní chybí napojení a z toho plynula spousta náročných situací. Prakticky to vypadalo tak, že odmítala vše, co šlo ode mě. Nechtěla jíst, spát, oblékat se, mýt se … všechno byl boj a obě dvě jsme z toho byly unavené. Došlo mi, že jí nepřijímám a proto ona nepřijímá to, co jde ode mě směrem k ní. Bylo mi jasné, že sama s tím nehnu.

Objednala jsem se na kineziologii, abych odblokovala to, co stojí mezi mnou a dcerou. Paní terapeutka se mě na úvod zeptala, co mě nejvíc trápí. Začala jsem jí popisovat můj pocit s koulí na noze. Svalovým testem zjistila, že tento pocit vznikl v prenatálu. Pak mě vedla k tomu, abych zavřela oči a představila si, že jsem u maminky v bříšku.

Okamžitě jsem uviděla mou železnou kouli s řetězem, jen měla podobu placenty s pupeční šňůrou! Byla jsem hodně překvapená. To je ono! Já chci rychle ven z břicha, ale ta šňůra je moc krátká a omezuje mě! Paní terapeutka mi poradila, abych šňůru prodloužila a narodila se tak, jak by se mi to líbilo. Tím byla vzpomínka opravena a jako mávnutím kouzelného proutku zmizel můj pocit, že mě omezuje koule na noze. Zajímavé je, že ve skutečnosti jsem se narodila velmi rychle a bez komplikací. Celý porod trval 1,5 h od začátku kontrakcí. Zřejmě ani to nebylo tehdy pro mě dost rychle.

Při odchodu jsme se s paní terapeutkou domluvily, že bych měla přijít ještě jednou, abych vyřešila vztah s dcerou, kvůli kterému jsem původně přišla. Další sezení už ale nebylo potřeba. Dcera od té doby žádný odpor nekladla. Sama jsem ještě pracovala na jejím přijetí. Přesvědčovala jsem sebe sama, že ona je mé zlatíčko a moje nejmilejší princeznička. I když jsem tomu zpočátku nevěřila, tak to fungovalo a časem mezi námi vzniklo nádherné pouto plné lásky a vzájemného obdivu.

Jedno z největších poučení v tomto příběhu pro mě bylo, že ač jsem měla pocit, že manžel mě omezuje a že on po mě chce, abych byla “doma u plotny s houfem dětí”, tak pravda byla jinde. Všechna omezení byla jen v mé hlavě. Ani ta šňůra v břiše zřejmě nebyla tak krátká.

Zamyšlení pro Tebe:

  • Co Ti vadí na Tvém muži?
  • Co Ti Tvůj muž nedává?
  • Čím Tě štve?

Co když Ti jen zrcadlí něco, co máš v sobě nezpracovaného? Všechno si sepiš a pak to zkus otočit. Pokud nevíš, jak na to, tak prostě jen místo jeho jména dosaď svoje:

  • „Vadí mi, že nevidí hodnotu mé práce“ → „Já sama nevidím hodnotu mé práce.“
  • „Nikdy mě nevyslechne.“ → „Já nevyslechnu sebe sama.“
  • „Lže mi.“ → „Lžu sama sobě.“
  • „Štve mě, že se chová jako malé dítě.“ → „Já se chovám jako malé dítě.“

Pokud to pořád ještě nedává smysl, tak mi napiš na zuzana.coaching@gmail.com nebo zavolej na 777 624 568 ;-).


→ Číst dále...

2019/05/29 20:49 · zuzana

MAMÍ, existuje JEŽÍŠEK?

Svým dětem se snažím říkat vždy pravdu. To, co nás v životě potkává, jim vysvětluju dospělácky, ne v dětských obrazech. Připadá mi to tak mnohem jednodušší.

Ježíšek byl pro mě zpočátku oříšek. Pralo se to ve mě. Nechtěla jsem svým dětem lhát, ani jsem je nechtěla předčasně připravit o dětskou radost z tajemného Ježíška.

Poslouchala jsem kamarádky jak řeší, kdy a jak krutou pravdu sdělit? V pěti letech? V první třídě? Nechat starší spolužáky, ať jim to řeknou za nás? Ale to už nám pak nebudou nic věřit!

→ Číst dále...

2018/12/01 19:09 · zuzana

Alena Sládková: "Vyslovení nahlas je pro mě klíčem k uvědomění."

Alena Sládková

  • Pochází z Českých Budějovic a je maminkou dvou dětí (dcera nar. 2009 a syn nar. 2014).
  • Před mateřskou pracovala v rodinné firmě, během mateřské kvůli neshodám s tátou ve firmě nepracovala a v současnosti se opět aktivně zapojila do činnosti firmy.
  • Na jaře 2016 absolvovala Kruh maminek, o rok později kurz Seberealizace na mateřské a v současnosti navštěvuje Klub seberealizace a ženskou skupinu Rozkvět.



Alčo, co Tě vedlo k tomu se přihlásit na Kruh maminek?

Upřímně řečeno jsem ani moc nevěděla do čeho jdu. Důvěřovala jsem Ti a přijala jsem Tvé pozvání na kurz. Myslela jsem si, že je to jen skupina maminek, které si povídají.

Jak jsi se tehdy cítila? Když jsi do kruhu přišla poprvé, tak jsi byla hodně skleslá, úplně bez života, bez radosti.

Připadala jsem si už 6 let jako domácí slepice. Úplně mimo realitu, odříznutá v domácnosti. Chyběl mi svět normálních lidí.

Jak jsi Kruh maminek prožívala?

Byla jsem zaskočená formátem, ve kterém byl Kruh maminek veden. Vůbec jsem nečekala, že můžu v nějakém kruhu žen sdílet, že budu mít možnost po desítky minut mluvit sama o sobě, o svých pocitech, problémech. V normálním světě lidé mluví vždy o sobě, ostatní je nezajímají. Zde jsem byla ten středobod já. Dostala jsem tak možnost nahlas pojmenovat to, co mě trápí a co mi chybí.

V čem bylo pro Tebe setkávání v Kruhu maminek přínosné? Myslím, že nejvíc Ti dala podpora ostatních žen, které viděly Tvůj potenciál a řekly Ti to. Pamatuješ na jejich emaily?

Přínosné bylo to, že jsem mohla s ostatními maminkami diskutovat o své situaci a získávat tak jiný pohled na věci. Dopisy od maminek byly pro mne obrovským překvapením a potěšením. Udělaly si ten čas, zamyslely se a každá po svém způsobu mi napsala svůj pohled na věc. Překvapivě jsem se díky tomu o sobě dozvěděla plno nových a milých věcí. Četly mezi mými řádky a potom to v mailech pro mne shrnuly.

Jaký byl Kruh maminek jednou větou?

Byl mou bránou zpět do světa lidí.

O rok později jsi chodila na kurz Seberealizace na mateřské, na který jsem Tě pozvala. S jakým očekáváním jsi šla do tohoto kurzu?

Očekávání jsem opět neměla žádné. Už uplynul nějaký čas od doby, kdy byl Kruh maminek a já šla opět dolů. Ne tak úplně, ale dobře jsem se doma necítila. Nebyla jsem si jista sama sebou, svými schopnostmi a vztahem, ve kterém jsem setrvávala.

Když jsi přišla poprvé, zdálo se mi, že jsme zpátky na začátku – zase jsi byla hodně skleslá.

Ano, bylo to tak.

Jak jsi kurz Seberealizace prožívala? Jaká byla jednotlivá setkání a čas mezi nimi?

Díky kurzu jsem se opět sama sebe začala ptát na různé věci. Třeba na to, kam bych chtěla v životě směřovat, co bych potřebovala, aby byla moje duše šťastná. Každotýdenní domácí úkoly mne nutily se na sebe dívat ze všech stran, otevírala jsem svoje skryté stránky. Samotnou mě překvapovalo, jak se můj pohled na věci zostřuje a vyvíjí. Setkávání byla intenzivní, týden od týdnu lepší a na konci mi bylo smutno, že to vše končí.

Jednou ze zásadních věcí bylo, že jsi kromě kurzu absolvovala i individuální terapie (kineziologie, SRT terapie, reflexní terapie). Následkem toho u vás doma loni nastalo menší “zemětřesení” a upravily se vztahy. Jak ho hodnotíš teď, s odstupem jednoho roku?

Ujasnila jsem si co chci a co ne. Vymezila jsem si své hranice. Uvědomila jsem si, že vše má svůj čas a i já se časem dostanu tam, kam chci. A nebudu setrvávat tam, kde nechci. Líbí se mi Tvé rčení: ”Jsi tam, kde máš být, jen dýchej.”

Pro Tebe to nebylo vůbec lehké období a určitě Ti hodně pomohla i podpora holek v Klubu seberealizace. Co Ti členství v Klubu dává?

Členství mi dává nadhled nad věcmi s časovým odstupem. Potřebuju se slyšet nahlas, jak věci hodnotím. Vyslovení nahlas je pro mě klíčem k uvědomění.

A co ženská skupina Rozkvět? Jaký má pro Tebe přínos?

Líbí se mi, že je pokaždé jiné téma, jiní hosté. To vždy přinese různé pohledy na věc. Je to rozmanitá forma komunikace.

Co nového Ti přišlo do života díky setkávání se ženami na mých kurzech?

Přišlo mi uvědomění, že věci se dějí tak, jak já dovolím. Že můj život je v mých rukou. Jen já a nikdo jiný o mém životě nerozhoduje. Vše ostatní jsou výmluvy.

Čím jsou mé kurzy dle Tvého názoru specifické?

Specifické jsou svou formou. Nikdy jsem se s ní nesetkala. Nikdy bych nečekala, že může být skupina žen, která mi bude naslouchat, aniž by čekaly, až budou moct hovořit ony.

Jaký měly mé kurzy vliv na Tvůj osobní život?

Mé sebevědomí přišlo opět k sobě. Vztah s partnerem jsem si ujasnila, již umím věci pojmenovat. Vztah s tátou se upravil také. Podívala jsem se na věci z jeho strany a již ho neberu jako soupeře, ale jako partnera. Děti získaly sebevědomou mámu a to oceňuji nejvíc.

A jaký měly mé kurzy vliv na Tvou práci a podnikání?

Kurz měl vliv na můj vztah s tátou. To vedlo k tomu, že jsem se zpět vrátila k práci, kterou umím a dělám ráda. Mohu říct, že bez Tvých kurzů bych nebyla tam, kde jsem.

Přestože nemáš všechno vyřešené, vnímám z Tebe poslední měsíce mnohem více radosti, optimismu, elánu a odhodlání. Na co se těšíš?

Těším se na nové a lepší zítřky. A to ve všech rovinách. Svou otevřeností jim jdu naproti.

Alčo, moc děkuji za krásný rozhovor! Mám z Tebe obrovskou radost a přeji do budoucna vše dobré!

2018/08/12 21:15 · zuzana

Starší zápisky >>