10 let jsem žila s koulí na noze

Železná koule se na mé noze objevila v momentě, kdy jsem začala žít s mým partnerem v jedné domácnosti. Samozřejmě byla jen v mé hlavě, přesto mě hodně tížila a omezovala. A ještě k tomu se s časem zvětšovala!

Chci Ti dnes vyprávět, jak jsem k železné kouli na mé noze přišla a hlavně, jak jsem se jí zbavila. Často s sebou totiž životem nevědomě vláčíme zbytečný náklad, který nám bere životní radost a energii.



V roce 2004 jsme s partnerem nastoupili jako doktorandi na TU München a zároveň jsme spolu začali žít v jedné domácnosti. Bylo to přesně v den, kdy ČR vstoupila do Evropské unie, což mi přišlo symbolické.

Nový život s partnerem, nové zaměstnání, cizí země … hodně změn najednou. Pracovali jsme na stejném institutu, takže v praxi náš každodenní život vypadal tak, že jsme spolu jeli ráno do práce, obědvali jsme spolu, jeli spolu z práce a večery i víkendy jsme trávili spolu. Až po několika měsících jsme se zapojili do místních sportovních klubů, našli nové přátele a trávili volný čas i odděleně.

Já jsem byla do té doby zvyklá být hodně sama - bydlela jsem na vysokoškolských kolejích na jednolůžáku, ve škole jsem trávila hodně času sama v laboratoři - a tohle byl šok. Pořád tam zbýval ještě nějaký čas o samotě v laboratoři, ale jinak jsem měla pocit, že jsem přišla o svou svobodu a nezávislost.

Vybavuji si jednu scénu, kdy jsem vstala v šest ráno, jako každý den, a před odchodem z bytu jsem jen koukla do ložnice a řekla partnerovi, že už jdu. Díval se na mě nechápavě s otázkou, proč jsem ho nevzbudila dřív, že by rád jel se mnou. Jenže já jsem ho nevzbudila schválně, protože jsem chtěla jet taky jednou sama. Připadal mi v té chvíli jako malý ukřivděný chlapeček, kterého maminka nechce vzít s sebou.

Vnímala jsem ho jako kouli u nohy, která mě omezuje. Tenhle pocit se ještě zintenzivnil v momentě, kdy mě požádal, abych se stala jeho ženou. Naše představy o budoucnosti, společné rodině, bydlení v domku blízko přírody se shodovaly … ale v momentě, kdy se to mělo začít naplňovat, se mi z podvědomí vynořila má omezující přesvědčení typu “co dělá a nedělá správná manželka”, “co dobrá žena musí dělat” … a já jsem měla tušení ještě větší nesvobody. Nicméně, pochyby jsem zahnala, prstýnek přijala a stala se jeho ženou :-).



Po několika letech přišly děti. A s mateřstvím se v mé hlavě hlavě opět aktivovala představa železné koule. Tentokrát byla představa velmi jasná, skoro až hmatatelná. Viděla jsem se, jak stojím v kuchyni, na noze železnou kouli a jsem doslova otrokem domácnosti a dětí. Můj muž si přál mít děti tři a já jsem měla pocit, že se koule na mé noze s každým dítětem zvětšuje. Ufff.

Když bylo dceři 4 roky a synovi rok a pár měsíců, dospěla jsem do bodu, kdy jsem byla vyčerpaná, děti často nemocné, já taky a každou chvíli jsem se kvůli něčemu rozčilovala. Moje koule na noze už byla nesnesitelná. Rozhodla jsem se, že s tím musím něco udělat.

Nejvíc energie mi bral vztah s dcerou. Už od početí jsem vnímala, že mi s ní chybí napojení a z toho plynula spousta náročných situací. Prakticky to vypadalo tak, že odmítala vše, co šlo ode mě. Nechtěla jíst, spát, oblékat se, mýt se … všechno byl boj a obě dvě jsme z toho byly unavené. Došlo mi, že jí nepřijímám a proto ona nepřijímá to, co jde ode mě směrem k ní. Bylo mi jasné, že sama s tím nehnu.

Objednala jsem se na kineziologii, abych odblokovala to, co stojí mezi mnou a dcerou. Paní terapeutka se mě na úvod zeptala, co mě nejvíc trápí. Začala jsem jí popisovat můj pocit s koulí na noze. Svalovým testem zjistila, že tento pocit vznikl v prenatálu. Pak mě vedla k tomu, abych zavřela oči a představila si, že jsem u maminky v bříšku.

Okamžitě jsem uviděla mou železnou kouli s řetězem, jen měla podobu placenty s pupeční šňůrou! Byla jsem hodně překvapená. To je ono! Já chci rychle ven z břicha, ale ta šňůra je moc krátká a omezuje mě! Paní terapeutka mi poradila, abych šňůru prodloužila a narodila se tak, jak by se mi to líbilo. Tím byla vzpomínka opravena a jako mávnutím kouzelného proutku zmizel můj pocit, že mě omezuje koule na noze. Zajímavé je, že ve skutečnosti jsem se narodila velmi rychle a bez komplikací. Celý porod trval 1,5 h od začátku kontrakcí. Zřejmě ani to nebylo tehdy pro mě dost rychle.

Při odchodu jsme se s paní terapeutkou domluvily, že bych měla přijít ještě jednou, abych vyřešila vztah s dcerou, kvůli kterému jsem původně přišla. Další sezení už ale nebylo potřeba. Dcera od té doby žádný odpor nekladla. Sama jsem ještě pracovala na jejím přijetí. Přesvědčovala jsem sebe sama, že ona je mé zlatíčko a moje nejmilejší princeznička. I když jsem tomu zpočátku nevěřila, tak to fungovalo a časem mezi námi vzniklo nádherné pouto plné lásky a vzájemného obdivu.

Jedno z největších poučení v tomto příběhu pro mě bylo, že ač jsem měla pocit, že manžel mě omezuje a že on po mě chce, abych byla “doma u plotny s houfem dětí”, tak pravda byla jinde. Všechna omezení byla jen v mé hlavě. Ani ta šňůra v břiše zřejmě nebyla tak krátká.

Zamyšlení pro Tebe:

  • Co Ti vadí na Tvém muži?
  • Co Ti Tvůj muž nedává?
  • Čím Tě štve?

Co když Ti jen zrcadlí něco, co máš v sobě nezpracovaného? Všechno si sepiš a pak to zkus otočit. Pokud nevíš, jak na to, tak prostě jen místo jeho jména dosaď svoje:

  • „Vadí mi, že nevidí hodnotu mé práce“ → „Já sama nevidím hodnotu mé práce.“
  • „Nikdy mě nevyslechne.“ → „Já nevyslechnu sebe sama.“
  • „Lže mi.“ → „Lžu sama sobě.“
  • „Štve mě, že se chová jako malé dítě.“ → „Já se chovám jako malé dítě.“

Pokud to pořád ještě nedává smysl, tak mi napiš na zuzana.coaching@gmail.com nebo zavolej na 777 624 568 ;-).


→ Číst dále...

2019/05/29 20:49 · zuzana

MAMÍ, existuje JEŽÍŠEK?

Svým dětem se snažím říkat vždy pravdu. To, co nás v životě potkává, jim vysvětluju dospělácky, ne v dětských obrazech. Připadá mi to tak mnohem jednodušší.

Ježíšek byl pro mě zpočátku oříšek. Pralo se to ve mě. Nechtěla jsem svým dětem lhát, ani jsem je nechtěla předčasně připravit o dětskou radost z tajemného Ježíška.

Poslouchala jsem kamarádky jak řeší, kdy a jak krutou pravdu sdělit? V pěti letech? V první třídě? Nechat starší spolužáky, ať jim to řeknou za nás? Ale to už nám pak nebudou nic věřit!

→ Číst dále...

2018/12/01 19:09 · zuzana

Alena Sládková: "Vyslovení nahlas je pro mě klíčem k uvědomění."

Alena Sládková

  • Pochází z Českých Budějovic a je maminkou dvou dětí (dcera nar. 2009 a syn nar. 2014).
  • Před mateřskou pracovala v rodinné firmě, během mateřské kvůli neshodám s tátou ve firmě nepracovala a v současnosti se opět aktivně zapojila do činnosti firmy.
  • Na jaře 2016 absolvovala Kruh maminek, o rok později kurz Seberealizace na mateřské a v současnosti navštěvuje Klub seberealizace a ženskou skupinu Rozkvět.



Alčo, co Tě vedlo k tomu se přihlásit na Kruh maminek?

Upřímně řečeno jsem ani moc nevěděla do čeho jdu. Důvěřovala jsem Ti a přijala jsem Tvé pozvání na kurz. Myslela jsem si, že je to jen skupina maminek, které si povídají.

Jak jsi se tehdy cítila? Když jsi do kruhu přišla poprvé, tak jsi byla hodně skleslá, úplně bez života, bez radosti.

Připadala jsem si už 6 let jako domácí slepice. Úplně mimo realitu, odříznutá v domácnosti. Chyběl mi svět normálních lidí.

Jak jsi Kruh maminek prožívala?

Byla jsem zaskočená formátem, ve kterém byl Kruh maminek veden. Vůbec jsem nečekala, že můžu v nějakém kruhu žen sdílet, že budu mít možnost po desítky minut mluvit sama o sobě, o svých pocitech, problémech. V normálním světě lidé mluví vždy o sobě, ostatní je nezajímají. Zde jsem byla ten středobod já. Dostala jsem tak možnost nahlas pojmenovat to, co mě trápí a co mi chybí.

V čem bylo pro Tebe setkávání v Kruhu maminek přínosné? Myslím, že nejvíc Ti dala podpora ostatních žen, které viděly Tvůj potenciál a řekly Ti to. Pamatuješ na jejich emaily?

Přínosné bylo to, že jsem mohla s ostatními maminkami diskutovat o své situaci a získávat tak jiný pohled na věci. Dopisy od maminek byly pro mne obrovským překvapením a potěšením. Udělaly si ten čas, zamyslely se a každá po svém způsobu mi napsala svůj pohled na věc. Překvapivě jsem se díky tomu o sobě dozvěděla plno nových a milých věcí. Četly mezi mými řádky a potom to v mailech pro mne shrnuly.

Jaký byl Kruh maminek jednou větou?

Byl mou bránou zpět do světa lidí.

O rok později jsi chodila na kurz Seberealizace na mateřské, na který jsem Tě pozvala. S jakým očekáváním jsi šla do tohoto kurzu?

Očekávání jsem opět neměla žádné. Už uplynul nějaký čas od doby, kdy byl Kruh maminek a já šla opět dolů. Ne tak úplně, ale dobře jsem se doma necítila. Nebyla jsem si jista sama sebou, svými schopnostmi a vztahem, ve kterém jsem setrvávala.

Když jsi přišla poprvé, zdálo se mi, že jsme zpátky na začátku – zase jsi byla hodně skleslá.

Ano, bylo to tak.

Jak jsi kurz Seberealizace prožívala? Jaká byla jednotlivá setkání a čas mezi nimi?

Díky kurzu jsem se opět sama sebe začala ptát na různé věci. Třeba na to, kam bych chtěla v životě směřovat, co bych potřebovala, aby byla moje duše šťastná. Každotýdenní domácí úkoly mne nutily se na sebe dívat ze všech stran, otevírala jsem svoje skryté stránky. Samotnou mě překvapovalo, jak se můj pohled na věci zostřuje a vyvíjí. Setkávání byla intenzivní, týden od týdnu lepší a na konci mi bylo smutno, že to vše končí.

Jednou ze zásadních věcí bylo, že jsi kromě kurzu absolvovala i individuální terapie (kineziologie, SRT terapie, reflexní terapie). Následkem toho u vás doma loni nastalo menší “zemětřesení” a upravily se vztahy. Jak ho hodnotíš teď, s odstupem jednoho roku?

Ujasnila jsem si co chci a co ne. Vymezila jsem si své hranice. Uvědomila jsem si, že vše má svůj čas a i já se časem dostanu tam, kam chci. A nebudu setrvávat tam, kde nechci. Líbí se mi Tvé rčení: ”Jsi tam, kde máš být, jen dýchej.”

Pro Tebe to nebylo vůbec lehké období a určitě Ti hodně pomohla i podpora holek v Klubu seberealizace. Co Ti členství v Klubu dává?

Členství mi dává nadhled nad věcmi s časovým odstupem. Potřebuju se slyšet nahlas, jak věci hodnotím. Vyslovení nahlas je pro mě klíčem k uvědomění.

A co ženská skupina Rozkvět? Jaký má pro Tebe přínos?

Líbí se mi, že je pokaždé jiné téma, jiní hosté. To vždy přinese různé pohledy na věc. Je to rozmanitá forma komunikace.

Co nového Ti přišlo do života díky setkávání se ženami na mých kurzech?

Přišlo mi uvědomění, že věci se dějí tak, jak já dovolím. Že můj život je v mých rukou. Jen já a nikdo jiný o mém životě nerozhoduje. Vše ostatní jsou výmluvy.

Čím jsou mé kurzy dle Tvého názoru specifické?

Specifické jsou svou formou. Nikdy jsem se s ní nesetkala. Nikdy bych nečekala, že může být skupina žen, která mi bude naslouchat, aniž by čekaly, až budou moct hovořit ony.

Jaký měly mé kurzy vliv na Tvůj osobní život?

Mé sebevědomí přišlo opět k sobě. Vztah s partnerem jsem si ujasnila, již umím věci pojmenovat. Vztah s tátou se upravil také. Podívala jsem se na věci z jeho strany a již ho neberu jako soupeře, ale jako partnera. Děti získaly sebevědomou mámu a to oceňuji nejvíc.

A jaký měly mé kurzy vliv na Tvou práci a podnikání?

Kurz měl vliv na můj vztah s tátou. To vedlo k tomu, že jsem se zpět vrátila k práci, kterou umím a dělám ráda. Mohu říct, že bez Tvých kurzů bych nebyla tam, kde jsem.

Přestože nemáš všechno vyřešené, vnímám z Tebe poslední měsíce mnohem více radosti, optimismu, elánu a odhodlání. Na co se těšíš?

Těším se na nové a lepší zítřky. A to ve všech rovinách. Svou otevřeností jim jdu naproti.

Alčo, moc děkuji za krásný rozhovor! Mám z Tebe obrovskou radost a přeji do budoucna vše dobré!

2018/08/12 21:15 · zuzana

Zuzka Černá: "Můžu dosáhnout téměř čehokoliv, co si opravdu přeju!"

Zuzka Černá

  • Pochází z Českých Budějovic a je maminkou dvou dětí (dcera nar. 2011 a syn nar. 2015).
  • Vystudovala učitelství francouzštiny na Masarykově univerzitě v Brně. Francouzštinu studovala i jeden rok přímo ve Francii.
  • Po celou dobu mateřské pracovala na částečný úvazek z domova a vedle toho pomalu rozjížděla své podnikání – obchodní poradenství a tlumočení ve francouzštině.
  • Navštěvuje moje kurzy od samého začátku (2015). Postupně absolvovala kurzy Kruh maminek, Seberealizace na mateřské a v současnosti je členkou Klubu seberealizace.



Zuzi, co Tě vedlo k tomu se přihlásit na Kruh maminek?

Cítila jsem se na mateřské tak trochu nenaplněná, nespokojená, pořád jsem řešila nějaké “malichernosti” – s dětmi, s manželem, s prací, sama se sebou… a najednou mi přišel email s nabídkou navštěvování Kruhu maminek. Okamžitě jsem se přihlásila a řekla si, že zkrátka potřebuji něco nového. Nějaký nový okruh lidí, nové podněty, někam se posunout…

Co jsi od Kruhu maminek očekávala?

Chtěla jsem zkusit něco nového, poznat jiné maminky a ani jsem netušila, jak moc mi setkávání „sedne“. Nebavilo mě chodit na cvičení s dětmi, zpívánky a další aktivity pro děti… se starší dcerkou jsme jich měli společně i tak dost. Chtěla jsem se věnovat trochu sobě a přitom být i se synem, kterému bylo v té době kolem 5 měsíců. Chtěla jsem využít čas s ním doma nějak i pro sebe a nové poznávání. Tato setkávání a vedení pro mě byla opravdu přínosná.

V čem konkrétně byl pro Tebe Kruh maminek přínosný?

Dostávala jsem tipy jak se dívat na své problémy, na sebe, tipy na stránky se zajímavými blogy a projekty, tipy jak se rozvíjet. Hodně přínosná pro mě byla různorodost názorů. To, že jsem cítila pochopení a přijetí a přitom jsem dostávala realistickou zpětnou vazbu.

Co sis odnesla z Kruhu maminek?

Že můžu být šťastná. Že se můžu mít ráda, tedy, že se musím naučit mít se víc ráda a dělat věci podle svého! Že je fajn užívat si radost a nebrblat a také, jak je dobré mluvit s muži – mým mužem.

Jaký byl Kruh maminek jednou větou?

Úžasný, inspirující, příjemný odpočinek a spočinutí s dítětem v čase přes den, který máme jen pro sebe!! A já ho mohla věnovat také sobě a svému rozvoji, orientaci v sobě, sdílení mezi podobně naladěnými ženami s malými dětmi.



O rok později jsi chodila na kurz Seberealizace na mateřské. Co Tě vedlo k tomu se přihlásit na tento kurz?

Uvažovala jsem stále o práci, chtěla jsem se během mateřské věnovat i nějakému pracovnímu projektu a vlastně jsem už jeden v té době měla rozjetý a řešila jsem, jak jej skloubit s dítětem, jestli nedělám chybu, když se věnuji vedle děťátka také práci… potřebovala jsem najít podporu a lepší orientaci ve svých myšlenkách a motivacích.

Jak jsi kurz Seberealizace prožívala? Jaká byla jednotlivá setkání a čas mezi nimi?

Vlastně to bylo celkem náročné. :-) Musela jsem se vážně zamýšlet nad tím, co chci. :-) A techniky, např. vizualizace budoucí práce, představy, kde budu za 5 let, mi pomáhaly zorientovat se ve svých potřebách a představách a přitom je sladit s rolí maminky, manželky a ženy. Není toho málo, co musíme jako pracující nebo pracovně uvažující ženy na mateřské propojovat a kurz Seberealizace mi dával návody, inspiraci, podporu a neuvěřitelnou energii a pocit štěstí a propojení s ostatními po každém našem setkání.

Co Ti dal kurz Seberealizace do dalšího života? Jak ho hodnotíš teď, s odstupem skoro dvou let?

Že mohu, až musím :-) dělat věci podle svého srdce, jít v klidu cestou, která se mi otevírá a nebát se změn. Pochopila jsem, že každý je šikovný nebo nadaný na něco jiného a je to tak v pořádku.



Protože na kurzu vznikla skvělá parta žen, které měly velkou chuť pokračovat spolu dál, vytvořila jsem pro vás Klub seberealizace, který se schází 6x do roka. Členkou Klubu jsi už více než rok. Co Ti členství v Klubu dává?

Dává mi PODPORU. Pocit, že když budu řešit jakýkoliv problém – pracovní nebo zasahující do pracovní roviny (takže i osobní, výchovný, atd.), mám se na koho obrátit. A hlavně, že ženy v klubu mne nikdy nebudou soudit, ale budou se mne snažit pochopit a podpořit na mé cestě. Za tyto vztahy, které na kurzu a na klubu vznikly, jsem nesmírně vděčná. Nevidíme se často, 1x za 6-8 týdnů je pro mne, jak jsem jednou na klubu řekla, minimum pro přežití :-) ale je to rozumný čas na probrání toho podstatného a získání podpory tam, kde je opravdu třeba. Nemusím chodit každý týden na kafíčko, ale jednou za čas se pořádně zamyslet a posunout dál díky sdílení s ostatními a vyslechnutí ostatních, to mi dává opravdový smysl.

Co nového Ti přišlo do života díky setkávání se ženami na mých kurzech?

Vykrystalizoval můj projekt www.OBCHODSFRANCII.cz a zvýšilo se mé pracovní sebevědomí a můj pocit, že je možné dosáhnout téměř čehokoliv, co si opravdu přeju.

Čím jsou mé kurzy dle Tvého názoru specifické?

Že je tam systematické vedení, daná pravidla, která se mohou po dohodě měnit, ale je o co se opřít, aby setkání nesklouzlo ke “tlachání”, což je strašně snadné! Každé setkání má díky Tvému vedení směr a smysl toho, co sdílíme a proč se scházíme.


Jaký měly mé kurzy vliv na Tvůj osobní život?

Otevřely mi obzory a ukázaly možnosti, co všechno si ještě můžu vyzkoušet v oblasti sebepoznávání. Daly mi spoustu inspirace, proč a jak řešit potíže ve vztahu a v životě, které člověk běžně potkává. :-)

A jaký měly mé kurzy vliv na Tvou práci a podnikání?

Myslím, že díky kurzu a díky mé individuální psychoterapii, jsem byla schopná rozjet webové stránky a pojmenovat takovou nabídku služeb, která mi mluví s duše. A poté jsem díky sdílení v kruhu podnikala kroky k tomu, abych získala klienty, což se postupně daří.



Ty se věnuješ poradenství a tlumočení ve francouzštině. Jaká je Tvá specializace?

Zařídím to, co je mezi českou a francouzskou stranou obtížně « vykomunikovatelné ». Přetlumočím objednávky, zařídím dopravu, domluvím reklamaci nebo zaslání zboží, a to pro firmy i pro jednotlivce. Také moc ráda tlumočím, klidně ve výrobě. Naposledy jsem tlumočila školení operátorů ve výrobě, když přijel vedoucí technolog Francouz. Mít českého tlumočníka je pro všechny hodně přínosné… nejen jazykově, ale i pro propojení kultur a vysvětlování, kde jak co chodí.

Co pro Tebe bylo na začátku podnikání nejtěžší?

Finanční nejistota a nevyzpytatelnost pracovního nasazení. Z pohledu financí je rozjíždění podnikání při mateřské určitě ideální doba. Čas je třeba řešit podle typu projektu, ale s tím kurz Seberealizace i Klub také hodně pomáhá.

Zuzi, děkuji za rozhovor, přeji hodně úspěchů a těším se na naše společná setkávání!

2018/07/13 14:08 · zuzana

Co mi přineslo 28 dní v sukni a že to nebylo jen o sukních

Při únorovém setkání Klubu seberealizace jedna z žen zmínila, že by letos ráda znovu absolvovala program 28 dní v sukni. Já sama od té doby, co vedu ženské skupiny, nosím sukně víc a víc a tak jsem si řekla, že by to byla zajímavá zkušenost. Navrhla jsem tedy, že se k Janě přidáme a podpoříme ji na její cestě. Nakonec nás program absolvovalo pět, i když každá si programem procházela sama a během programu jsme byly v kontaktu jen přes email.

Program je popsán v knize Ježíšku, přines mámě punčocháče a já jsem až dva dny před začátkem programu knihu otevřela a s údivem zjistila, že to nebude o sukních! Dle názvu programu i knihy jsem si totiž myslela, že cílem programu je přimět ženy nosit sukně a přivést je tak k přijetí svého ženství (nebo tak něco).

Už podtitulek knihy “Cesta k poznání svého pravého Já” dává tušit, že to bude hlubší. Navíc celý název programu zní “28 dní v sukni, 28 dní v kšandách” a absolvovat jej mohou i muži.

Takže o čem program vlastně je? Cílem programu je s pomocí čtyř živlů a fází měsíce objevovat svá přesvědčení a zranění vzniklá v dětství a dospívání a postupně je proměňovat a uvolňovat.

Jakou roli hrají v programu sukně? Na tuto otázku jsem v knize také hledala odpověď, ale nenašla jsem ji. Je tam napsáno pouze: “Opravdu noste sukni dvacet osm dní. Proč, to je vaše individuální odpověď. Podělte se o to s ostatními.”

Jak to tedy mám já? Sukně mi pomáhají být v napojení – v napojení na sebe, na mou intuici, na mé podvědomí, na přírodu, na Vesmír, na informace “odjinud”.

Základním programem jsem procházela od novu 16.4.2018 do novu 15.5.2018. Následovaly ještě dva týdny, kdy program dobíhal. První dva týdny byl manžel na služebce, což se hodilo, protože pro tuto část programu bylo docela dost úkolů. Druhá polovina byla volnější, manžel zpátky ze služebky, navíc do toho padly oba květnové svátky.

→ Číst dále...

2018/05/21 12:29 · zuzana

Starší zápisky >>